Jak jsem sledoval olympiádu

Na olympiádu se vždycky těším a nejinak tomu bylo i letos. Všeobecně známé naděje našich olympioniků ještě zvyšovaly mé očekávání.

A tak, zakoupivši sobě sprej na leštění obrazovky, leštil jsem a blýskal, abych vše viděl bez nejmenších rušivých obrazových kazů. Když to konečně vypuklo, seděl jsem u televize a s očima vytřeštěnýma jsem sledoval dění na obrazovce a hltal každé slovo komentátorů. Radoval se z úspěchů našich borců a borkyň, ale také prožíval neúspěchy některých. Protože ale i já jsem občas od televize musel odejít, došlo v jedné takové, mnou nestřežené chvíli k tomu, že kdosi (prý omylem) přepnul kanál na přímý přenos z parlamentu. Nechci zde suplovat politické komentátory, ani se vyjadřovat k současnému dění na naší politické scéně, ale ten šok z této parlamentní reality show byl tak velký, že z mých úst vyšla slova, která jsem do té doby ani neznal. Nicméně chvíli poté, co jsem se trochu uklidnil, a začal býti schopen alespoň částečně racionálního uvažování, napadlo mě využít této jedinečné příležitosti k porovnání těchto dvou soutěživších elit národa. Sportovní a politickou. A tak jsem se, víceméně náhodou, stal na čas pozorovatelem a psychologem amatérem. A bylo to vskutku zajímavé až fascinující pozorování. Například porovnání komentování úspěchů. Martina Sáblíková: „Ta medaile je i pro všechny mé kolegy z tréninku, bez kterých bych to nikdy nedokázala. Děkuji Petrovi (trenér) a všem co mi v přípravě a tady pomáhali.“ (1. zlatá). „Ten závod jsem vyhrála pro všechny lidi v Česku, kteří mi tolik fandili…je to i jejich zásluha“ (2.zlatá). Lukáš Bauer po bronzu ve štafetě: „To nebyla jen moje zásluha. Byla to zásluha celého realizačního týmu a každého z členů štafety…“. Proti tomu z úst elit politických bylo slyšet: „To já jsem navrhl a prosadil…“, „Já jsem vymyslel…“, Já jsem udělal…“ Já, já, já, jenom já…Úžasné! A jak tomu bylo u neúspěchů? Hokejista Jágr po prohraném zápase s Rusy řekl, že to byla jen jeho vina. „Faul nefaul na mě, měl jsem to zahrát jinak.“ A hotovo! Když hokejisté vypadli s Finy, kapitán Eliáš řekl: “Prohráli jsme si to sami. Když nedáme gól, nemůžeme postoupit!“ Lyžař Bank po 6. místě v prvním kole slalomu a konečném 11. místě řekl: „Neunesl jsem ten tlak, … udělal jsem pár malých chyb... nedokážu to v důležitých momentech tak pustit.“ Tady musím za sebe poznamenat, že podle mě je i 11. místo obrovským úspěchem, ale budiž. A co v té době pronášely elity politické např. po provalení skandálu s Pandury? „Já nic nevím.“„Já si nic nepamatuji!“ „To on rozhodl.“ „To ten s nimi o tom jednal.“… Jak rozdílné a deprimující. Nicméně i přes hrůzy valící se z lavic poslaneckých jsem si tu olympiádu opravdu užil. Moc jsem toho sice nenaspal, ale naštěstí mě čilého a při vědomí držela káva FOUNTAIN. Sportovcům a sportovkyním, kterým se olympiáda povedla, gratuluji. A gratuluji i těm, kterým to zrovna nevyšlo. Jsem totiž přesvědčený, že každý, kdo se na olympiádu dostane, už úspěšný je. A tudíž i obdivu hodný. Na rozdíl od některých (většiny???) poslanců…